Památky obce Sv. Jan pod Skalou
Kostel Narození sv. Jana Křtitele
Jeskyně sv. Ivana
Studánka sv. Ivana
Areál býv. benediktýnského kláštera
Mariánské sousoší
Kaple Povýšení sv. Kříže
Kaple sv. Maxmiliána
Kaple sv. Ivana a zvonička v Sedlci
Kostel Narození sv. Jana Křtitele
Je to raně barokní stavba mohutných rozměrů s bohatou vnitřní výzdobou. Byl postaven slavným architektem C. Luragem v roce 1661, v roce 1711 staticky zajištěn K. I. Dienzenfoferem. Na hlavním oltáři je velký obraz „Zjevení sv. Jana Křtitele poustevníku Ivanovi“ z r. 1695. Nad oltářem stojí velký kříž, který sem byl kdysi darován od poutníků ze Starého města pražského. Původně stával na památném Karlově mostě v Praze. Na kruchtě je veliký barokní obraz (3,5 x 6 m) „Položení základního kamene zdejšího kostela“ od Joachyma Bachmana. Vzácná je mramorová křtitelnice, na niž najdeme letopočet 1576. Uprostřed kostela stojí bohatě zdobený náhrobek sv. Ivana, kde je umístěna postříbřená a pozlacená schránka s ostatky poustevníka Ivana. Budova kostela prodělala v nedávné době řadu zásadních a náročných oprav, z nichž nejnáročnější bylo statické zajištění kosatela a oprava stropu s freskami. Na kostelní věži kostela je unikátní zvon z roku 1401 s nejstarším dochovaným staročeským nápisem na zvonu.
Jeskyně sv. Ivana
Z kostela vede vchod do jeskyně sv. Ivana. Celé jeskyni dominuje portál starého renesančního kostelíka Panny Marie, vytesaného ve skále původní krasové travertinové jeskyně. V jeskyni se nachází i řada památek na pobyt prvního křesťanského poustevníka sv. Ivana (9. století). Na stěnách jsou umístěny staré náhrobní kameny opatů zdejšího kláštera. Nejzazší část jesnkyně sloužila jako krypta. Podle legendy se zde nachází jeden z nejstarších kamenných oltářů v Čechách. V zadní části jeskyně je zachována přirozená travertinová jeskyně, zdobená původní krápníkovou výzdobou. Z jeskyně vede zemřížované okénko ke studánce sv. Ivana. Mocný krasový pramen vyvěrá z podloží jeskyně a kdysi býval její součástí.
Studánka sv. Ivana
Ke studánce sv. Ivana je dnes samostatný přístup. Pramen svatého Ivana je silně mineralizovaný, vyvěrá az z několikaset metrového krasového podloží, má téměř konstatní vydatnost i teplotu. Odpradávna je považován za léčivý. Alkalická voda zdejších pramenů byla využívána zejména na poč. 20. století, kdy zde byly zřízeny vodoléčebné lázně. Voda byla ještě do 70. let 20. století stáčena do lahví a rozvážena pod názvem "IVANKA". Dnes je složení vody pro zvýšený obah dusitannů a bakterií nestabilní (aktuální údaje z rozborů jsou zvěřejňovány přímo na místě). Přesto je pramen stále vyhledávaným zdrojem vody pro tisíce návštěvníků a v dobách sucha i zdrojem vody pro místní obyvatele. Okolí pramene se stalo zejména po náročných úpravách v roce 2017 (spojených s výstavbou měřící stanice ČHMÚ) vítaným místem pro odpočinek a občerstvení.
Areál býv. benediktýnského kláštera
Z původních nejstarších staveb benediktinského kláštera se dochovala jen věž kostela z roku 1601. Konvent kláštera začal stavět ihned po dostavbě kostela v roce 1661 opat Matouš Ferdinand Sobek z Bilenberka. Stavba byla velmi náročná a byla dokončena čtvrtou - západní stranou v roce 1726. Úplně byl klášter dostavěn roku 1735 opatem Koterovským vnějšími úpravami na přední straně kláštera. Významnými místnostmi kláštera jsou refektář a prelatura. Refektář (později jídelna pro lázeňské hosty) je bohatě zdoben barokními freskami a unikátními plastikami s výjevy ze života sv. Ivana. Na hlavním schodišti je umístěna socha sv. Jiří. Na dvoře konventu stojí socha sv. Ivana, která dříve stávala v polích. Po zrušení kláštera Josefem II. sloužila budova jako manofaktura, v 19. století jako zámeček šlechtické rodiny Bergerů, na poč. 20. století jako Svatojánské lázne. V meziválečné době zde fungovak Katolický ústav na výchovu učitelů. V dově komunistické totality zde byl tábor nucených prací a věznice, později speciální školy ministerstva vnitra a archiv. Od roku 1994 zde sídlí Vyšší odborná škola pedagogická - Svatojánská kolej. 1. 7. 2018 byl areál kláštera s kostelem, parkem a přilehlými plochami prohlášen za NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKU.
Areál kláštera není zpřístupněn turistům.
Mariánské sousoší
Před dnešním hotelem Obecná škola stávalo starobylé kamenné sousoší Panny Marie, sv. Ivana a sv. Jana Křtitele. Posledně jmenované dvě sochy zdobily od roku 1731 budovu klášterní prelatury. Roku 1801 musely být sneseny. Byly umístěny po stranách raně barokní sochy Panny Marie. Od té doby jsou sochy tří zdejších patronů vnímány jako jednotné sousoší. Protože sochy byly velmi blízko silnice, byla na nich umístěna lucerna se světlem. Přesto byla v roce 1937 nákladním autem povalena a zničena socha sv. Jana Křtitele, která stála nejblíže u silnice. O deset let později byla nahrazena nepříliš kvalitní kopií, vyrobenou částečně i na náklady řidiče. V roce 1964 byla vandalsky uražena hlava sochy Panny Marie. O několik let později byly sochy natřeny epoxidovou pryskyřicí. Ta bohužel dokonala dílo skázy. Socha Panny Marie se od kondenzující vody rozpadla jako první v 80. letech a po roce 2000 stejný osud neminul ani poslední sochu sv. Ivana. V roce 2005 bylo přistoupeno k záchraně sousoší. Dvě zaniklé sochy byly vytesány nové . Na základě dochovaných úlomků a dobových fotografií je vytesal akadem. sochaře Petr Váňa. Obnovené sousoší bylo přestěhováno na bezpečnější místo blíže ke kostelu. 31. prosince roku 2010 obnovenému sousoší slavnostně požehnal arcibiskup pražský Dominik Duka OP. Obnova sousoší stála dva miliony korun.
Za součást sousoší je nutno považovat také původní sochu sv. Ivana. Ta byla poskládána z několika stovek úlomků, aby posloužila jako předloha pro zhotovení kopie. Od června 2018 je tento památkově chráněný exponát umístěn ve výklenku u Ivanova pramene.
Kaple Povýšení sv. Kříže
Na samém počátku 17. stol. navštívil Svatý Jan pod Skalou vrchní velitel císařských vojsk císaře Rudolfa II. maršál Rusworm. Chtěl prý učinit skutek kajícnosti a tak nechal v r. 1602 z místního červeného vápence vytesat renesanční kamenné sousoší Krista na Kříži a sv. Jana Křtitele s poustevníkem Ivanem. Sousoší bylo vztyčeno na místě, kde se podle legendy zjevil poustevníku Ivanovi svatý Jan Křtitel. Stálo zde původně pod širým nebem, obklopené zelení zdejších lesů. Teprve v roce 1714 byla nad sousoším postavena kaple Povýšení svatého Kříže, zřejmě podle návrhu Kryštofa Dienzenhofera, který se rok před tím podílel na přestavbě svatojánského kostela. Kaple byla postavena v půdorysu řeckého kříže a měla původně čtyři štíty. V roce 1876 však musely být dva boční štíty ubourány a kaple při rekonstrukci dostala současnou podobu. Kromě vzáckého sousoší je zde ještě nástropní freska Nalezení svatého Kříže od malíře Jana Václava Spitzera (1763). Obě tyto vzácné památky; ač notně zdevastované, byly v letech 1993-97 péčí Svatojánské společnosti společně s celou kaplí pečlivě zrestaurovány a jsou zachráněny pro další generace. Slavnostní znovuvysvěcení kaple se konalo za účasti biskupa Škarvady dne 14. září 1997.
Kaple sv. Maxmiliána
Na místním hřbitově se nachází kaple druhá. Její vystavění se událo v roce 1849. Nechal jí postavit tehdejší majitel svatojánského panství (bývalého zrušeného kláštera) doktor Maxmilián Berger - jako rodinnou hrobku. Tento pán byl velký vlastenec a proslul mimo jiné tím, že byl svého času ustanoven předsedou spolku pro výstavbu Národního divadla v Praze. Kaple je postavená v čistém neogotickém slohu stavitelem Gruebrem z Mnichova. Stavitel Bernard Grueber byl profesorem architektury na malířské akademii v Praze. Kamenickou práci provedl pražský kameník Jedlička. Kaple je zasvěcena sv. Maxmiliánu. První byla v rodinné hrobce uložena manželka Maxmíliána Bergera Walburka z Lacknerů, která zemřela v roce 1846 (zakladatelka první svatojánské nadace a první svatojánské školy, financované z této nadace). Dále sám zakladatel Maxmilián Berger (1884), dále jeho druhá manželka Kateřina (1880) a nakonec syn JUDr. Štěpán Emanuel Berger (1897). Průčelí kaple tvoří gotický portikus, pod nímž vede vchod do dolní části kaple- krypty. V čele krypty je jednoduchý oltář s křížem a po stranách podstavce a výklenky pro rakve zesnulých. Horní, bohatší část stavby, tvoří kaple sv. Maxmiliána. Gotická okna jsou zasklena barevnou mozaikou. Celý vnějšek kaple je naplněn gotickými ozdobami. Je pln kružeb fiál, křížových kytek a kamenných zábradlí. Vše je přísně souměrné. Nad vchodem do hrobky je reliléf anděla smrti držící v ruce nápis: "Přijde hodina a nyní je, kdy mrtví uslyší hlas syna Božího" (Jan 6.25)
V roce 1967 již částečně zchátralou kapli značně poničila vichřice. V době komunismu reálně hrozilo, že kaple bude ponechána svémo osudu. Vosmdesátých letech byla z iniciativy místních obyvatel zahájena rekonstrukce, která trvala mnoho let. Ale mnohé kamenné ozdobné prvky bohužel již nebyly obnoveny. V roce 1990 bylo nutné opravit kamenné přístupové schodiště, které bylo v nepoužitelném stavu. O 20 let později se opravy dočkalo i schodiště druhé.
Kaple nebyla vysvěcena a je majetkem obce Sv. Jan pod Skalou. Pořádají se v ní různé výstavy a jiné drobnější kulturní akce, v poslední době také svatby. Kaple je dodnes označována jako jedna z nejkrásnějších neogotických staveb u nás, společně se Schwarzenberskou hrobkou v Třeboni. Je často vyhledávána také filmovými štáby. Kapli je bohužel nezbytné neustále náročně opravovat. Nejvýznamnějšími oprvami posledních let byla obnova obou přístupových schodiť, oprava ochozů a střechy. Ve značně dezolátním stavu je díky vlhkosti i krypta, ve které odpočívají ostatky členů rodiny Bergerů, bývalých majitelů zdejšího panství. V letech 2016 a 2017 byly zrekonstruovány všechny vstupní dubové dveře.
Kaple sv. Ivana a zvonička v Sedlci
V roce 2004 se několik dobrovolníků rozhodlo, že slavný svatojánský poustevník z 9. století by mohl mít vlastní kapli také ve svém údolí. Je vhodné zaznamenat, že s prvotní myšlenkou na výstavbu malé kapličky přišli bratři Václav, Jan a Bohumil Ševčíkovi, někdejší obyvatelé a velcí milovníci Sv. Jana pod Skalou. Nejprve bylo pro kapli vybráno místo na soukromé zahradě v místě nové zástavby v Sedlci. Malá roubená kaplička měla být z jedné strany otevřena také pro veřejnost a sloužit lidem jako místo rozjímání, modlitby a oddechu. Obecní zastupitelstvo tuto iniciativu podpořilo, pro novou kapli sv. Ivana věnovalo vhodnější pozemek a stavbu zaštítilo jako hlavní investor. Kaple postavena dle návrhu akadem. architekta Milana Míška z Teplic byla zakomponována do architektonického plánu zde vznikající výstavby odpočinkového areálu a rodinných domů. Byla celá postavena z darů obyvatel, příznivců tohoto místa a Svatojánské společnosti. Slavností vysvěcení kaple se konalo o Svatojánské pouti roku 2007.
Celobarevná brožurka o nové kapli v Sedlci v PDF formátu zde ke stažení
Jedinou původní památkou obce Sedlec je původní lidová dřevěná zvonička s kamenným křížkem. Ten je údajně pozůstatkem někdejší kapličky, která v Sedlci stávala. Zvonička s křížkem byly péčí Svatojánské společnosti a obce Sv. Jan v roce 2018 zrestaurovány.
V obci je naučná stezka "SVATOJÁNSKÉ PAMÁTKY", která návštěvníky provede po všech nejdůležitějších památkách. Kostel a jeskyni sv. Ivana je možné navštívit pouze během průvodcovských hodin.