Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Výstražné info

Aktuální počasí

Počasí dnes:

17. 9. 2019

oblacnosde

Bude polojasno až oblačno, místy přeháňky. Denní teploty 15 až 19°C. Noční teploty 8 až 4°C.

Svátek

Svátek má Naděžda

Návštěvnost

Celkem návštěv:

Počítadlo přístupů

WebArchiv

WebArchiv

 

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Básně a modlitby

 

 

Šimon Fagellus Villaticus

Nápis na hrobě svatého Ivana Poustevníka 
v jeskyni, v níž za živa přebýval a v níž po zbožném životě odpočívá
Báseň XIV.- hrdinská

Jeskyni tuto, v děsivém stínu a neschůdnou kdysi
otec Ivan obýval v skalách před nákazou prchaje světa
zrádného, toužící pouze žít nebi a Kristu jen v ústrety,
s velikým přáním si vysloužit nebeskou odměnu žitím.
Jaké snad svět jen nástrahy nemá, jaký snad zločin?
Do jakých bezbožných skutků nás zlákati nechce?
Právem se před tímto světem dal na útěk zbožný ten otec
o skromné stravě, o lesních plodech, jahodách, vodě.
Uniknuv spolčení lidí a veškerým věcičkám světa
Bohu chtěl podrobit duši a vůči všem zkouškám života nebes
vzpurné obrnit tělo, slzami potýrat oči a pěstmi svá prsa.
Kristovy výkupné strašlivé rány a nevinnou krví
plničké břehy chtěl nazírat po všechny života časy,
počestnou mysl si zachovat, vyhnout se veškeré vině,
v tělesné schránce již život svůj nebeským způsobem prožít.
Tak onen nevinný otec, ten původce posvátných ctností,
svatého života příklady vytvořil vlastním svým žitím,
potomky poučil, jak bohatstvím pohrdnout, za málo žíti,
nesloužit chtivosti břicha či útrob, zavrhnout lakoty
vášeň a potlačit veškerou nadutost člověčí mysli;
po vlastních nohou se k nebeským sídlům tápavě blížit,
věřit, že všemocný nade vším panuje vesmíru mstitel,
z hvězdného nebe jenž veškeré činy svým nestranným
pohledem váží, zbožným svou odměnu a zločinu pomstu
u pekla ohnivých toků každému po právu měří.
Nakonec jeho duch po smrti v propastnou vystoupil výši
dosáhnuv nebeské tvrze. Však prach jeho v malé zde schráně
pohledu tvému, ať kdokoliv přicházíš, napospas leží.
Ochráncem svým jej horlivou modlitbou učiň.
(odborný překlad z latiny: Prestisimo, Praha)

 

Karel Hynek Mácha 

Svatý Ivan

Vysoká kde hrdě skála
ve hvězdnatou strmí říš, 
jejíž vrchol mechovitý
na svém hřbetě nese kříž,
jenž vyhlídá z tmavé houšti: 
bydlí svatý Ivan v poušti.

Šedesátkrát již se vrátil 
blahorodný k zemi máj,
přikryl luka pestrým kvítím, 
listem novým šatil háj:
co, kde svaté ticho sídlí, 
Ivan svatý v poušti bydlí.

Lůžkem byl mu tvrdý kámen, 
každodenní Bohu daň
na němž v modlitbě odváděl;
jeho přítel byla laň;
líce jeho touhou bledé
kolem kryly fousy šedé.

Nade mrtvotichým hájem
bledý měsíček když stál,
na skálu a hvozdy husté 
stříbro svoje vylíval: 
slyšel Ivan v sladkém snění 
serafínů sboropění.

A hle, otevře se nebe,
zlatá z něj se prýští zář,
na Ivana jasně svítí,
růženě mu barví tvář.
On procitna, oči zvedne, 
anjela dle lůžka zhledne, 

který takto k němu mluví:
„Šedesát jest již to let,
co přebýváš v poušti této, 
opustils co mrzký svět;
k odměně v večerní době
povolá Bůh dnes tě k sobě.“

Domluvil a v letu rychlém 
vzhůru k nebi zpět se vznes;
otevřelo zas se nebe,
radostný zas zavzněl ples; 
jasná zář kol hvozdy zlatí, 
až se anjel v dálce ztratí,

opět svaté ticho všude,
tmavá noc v oudolí dlí,
na skále však křížek již se 
v ranní záři jasně stkví;
Ivan z lůžka se tu zdvihne,
na skálu ku kříži tíhne.

 A tam trvá na modlení, 
v rozjímání tráví den;
očekává, v chladnou náruč
až jej pojme dlouhý sen.
Blíž a blíže k svému cíli
již se zlaté slunce chýlí. 

Ohnivé co moře plane
obloha, a poslední
papršlek sesílá slunce, 
na Ivana ještě zří, 
který od modlení vstává, 
zemi české požehnává.

A pak sklesne, s sluncem zajde; 
jako názvuk poslední
zvonku nad lesem umírá, 
uvečer kdy z vížky zní,
jak kdy v bledém světle Lůny 
doznívají harfy strůny;

sklesne mezi pestré kvítky, 
které z mechu hlavu svou
vzhůru kolem hlavy jeho, 
vzhůru kolem nohy pnou; 
větřík hrá kadeří šedou, 
líbá jeho ruku bledou.

 

 

Ivan Slavík 

SVATÝ IVAN 

Svatý Jan Křtitel vedl Ivana v pustině
možná tou cestou kterou také my se berem dnes
Vedl ho až k ústí jeskyně
do toho údolí jež nazýváme
u Svatého Jana pod Skalou

Ne u Ivana

Ivan neměl tu odvahu tak troufalou
aby to místo jež ho povolalo
po něm se také nazývalo
A je to místo kde se modlil zaživa
a kde i po smrti se mezi kameny a srázy
jeho přísná mluva ozývá
A je to kraj kde jeho tělo čeká na vzkříšení těl
a odkud duch už dávno
k Pánu všeho vyhnanství a odříkání odletěl

Ivan

maličkým se učinil
ne větším nežli srdce člověk
a dosud ani jeden oltář zasvěcen mu není
Jeho rakvička je směšně nepatrná
Dětská rakev stačí příchozímu z daleka
Poušť Boží lásky stačí srdci které tlačí krev
do rudných žil a skrytých cév
po celé zemi

Pod balvany u paty skal
pod sedlinami země
v temnotě prahorní
to srdce bije
jež zasadilo v půdu duchem ještě neštípenou
kořeny stromu
do čtyř úhlů věčnosti a času
rozpjatého na temeni Kalvárie

A není náhodou
že Karlův Týn
tu mluví ke mně
neboť je pouto mystické
mezi Ivanem
a vládou této země
Pět věků před císařem blahé paměti
pět kroků k Stvoření a ke Vtělení blíže
veškerou vládu poustevník
tu složil pod ochranu kříže

Ó svatý Ivane
ďábly jsi vyhnal půdu připravil
pro setbu svatosti a slávy
a co sis vzal
ty který nejsi ani svatořečený
ztracený mezi hadinci a vrbovkami
a mezi balvany a kořeny ?
I s laňkou pokornou ses někam skryl
tvé vousy rostou z trávy

Jestli však víra pryští do pokolení
a jestli svatost sklízí osení
a jestli kříž tu dosud roste
to proto
před Bohem
že není z nejmenších tvůj hlas
po věky bez oddechu volající nás
"Cokoli požádáte v jménu Jeho..."
Tedy proste

Můj patrone a prostředníku  hledící na mne
z lesních houštin z květů pryskyřníků
oroduj za mne ochrany tvé nehodného
zbavuj mne v čase
od nepřátel od války a ode všeho zlého
a světem veď mne jako cestičkami svého lesa
do království nebeského

Tak jako pod skalou
svůj pramen vody vyvřelé
Chraň také malou Ivanku
teď s rosou na čele
a ve křtu právě vykoupanou
Oroduj za ni
Ivane
s Marií Pannou!

 

Ivan Slavík 

Svatý Ivan (2)

Keltové, Kvádové, národy neznámých jmen
a za nimi vlhko a šero lesů
jen
mohyly s mlčením smrti jen
plouhavá temnota běsů

Jak zasadí semeno Zahradník
do země dosud neorané ?
Jak vyroste štěp a ne
pláně jestli do té
samoty srázů a skal
nevsadí samotu duše své poustevník ?
Jestli Král
pokoje nevyrve žezlo bohyni Koté ?

Všechno co roste železo vytne Všechno co stojí
oheň spálí
Ale meč nezraní tmu jež se bojí
světla Žár nevznítí černé zoufalství
duší jež lásku nepoznaly

Nehmotný čirý oheň tmy tráví
Belialovo království vnitřního sucha
a jen meč Ducha
otvírá srdce a lidské hlavy

Aby nehmatatelné síly zla
aby nečisté mlhy záporu
řídly a slábly
jen modlitbou jen strmou pokorou na vnitřním úhoru
vymýtá Ivan ďábly
Sám neuměl by říci
co už let jen s laní a
s kapradím nespatřiv
člověka dlí tu aniž kdo tuší

A přece jen voják církve bojující
byl tu živ
v minutě každé
zapojen v nezlomném obcování duší

Nyní je mrtva laň
Požehnal Ludmile na Tetíně
Jiná hvězda už vychází Stráň
svatosti překryta jest a v hlíně
a v zemi je třeba zrno ukrýti

Nyní poustevník může zemříti 

 

MODLITBY KE SV. IVANU

„Bože, od nějž se odloučit znamená zemřít a s nímž chodit znamená žít, který jsi sv. Ivana, vyznavače svého, zachoval vzdáleného od davu lidstva darem přeradostného nazírání. Uděl nám, prosíme, ducha lásky, ať jsme jeho příklady poučováni, zásluhami ochraňováni a modlitbami podporováni. Tak ať nás jeho zbožnost dovede k milosti.“ 
(Jedna z nejstarších modliteb ke sv. Ivanu /doslovně „prastará modlitba…“/ byla latinsky zaznamenaná v době barokní.)


„Ó svatý Ivane, tys vpravdě dosáhl nejvyššího vrcholu dokonalosti v tom, žes všemu lidskému potěšenímu unikl a k Boží chvále „exilium cordis“, to jest výhost srdce, s takovou radostí trpěti ráčil. Ó věru, člověk se musí dlouho a mnoho sám s sebou zápasit, nežli sám sebe tak dokonale přemůže a všecko své toužení jedině k Bohu připoutá! Ó pomoz, pane Ježíši, abych smyslnou sladkost znenáviděl a spíše mocným cvičením a tvrdou prací pro tebe trpěti se snažil.“
 (M. S. z Bilenberka - 1657) 

Náboženské učení a pozdravení k svatému Janu a Ivanu* 
„Sto tisíckráte pozdravuju tebe o nejdobrotivější a nejlaskavější svatý Ivane (Jene). Já s velikou radostí přicházím na tuto pouť, tebe uctíti a s tím nejpříjemnějším pozdravením tebe pozdraviti. Jako tebe pozdravujou i všichni kůrové Andělští, i já taky tebe pozdravuji s nejsvětější Rodičkou Boží Svatohorskou, i také se všemi svatými i Patrony tvými. Ó hořící plameni lásky a přívětivosti, který jsi skrze nábožný a chudobný stav, hned od své mladosti 15 roky putování a v jeskyních přebýval, který jsa bohatých rodičů synek, přec si svůj stav pro Boha a oučastnosti duše svůj život v modlitbě a v postích a jiných ouzkostech se obíral a svůj věk v mučednictví strávil, poněvadž si v těchto jeskyních pokoje neměl a od ďáblů pokoušen byl, tak jsi se odtud pryč ubírati počal, potkajíc se ze svatým Janem Křtitelem, který tobě od Boha poslaný sv. Kříž, posilnění a odžehnání těch pekelných duchů k pomoci přispěl. Ó svatý Ivane, my poutníčkové a ctitelové tvoji, jako děti k svému předobrému Otci chvátáme a našemu zarmoucenému srdci odlehčení učiniti chceme, bys nás tímto svatým křížem na duši i na těle požehnati ráčil. Ó jak jsi láskou Bohu hořel, když si na tom svatém místě za Patrona zvolen byl, jak jasnost nebeská tebe osvěcovala, nyní pak stojíš před nejsvětější Trojicí a oroduješ za všecky své věrné ctitele, kteří tě na dnešní den ctějí a dejž mi skrze to svaté anjelské pozdravení tu milost, abych se z mých hříchů docela vyznal, jich opravdově litoval a pokání činil, a nejsvětější svátost Oltářní z nejhlubší pokorou a ponížeností srdce svého přijmul, a těchto plnomocných odpůstků skrze tvou přímluvu oučasten být mohl. Ó jak nám ta krátká radost uplynula, že od Tvého krásného obrazu pryč odejíti mám, tak pro pláč a bolesti srdce nemůžu slova promluviti, dřív z toho svatého místa neodejdu, dokud mě na těle nepožehnáš. Vztáhni tedy svou svatou ruku a uděl mě své otcovské požehnání, abych s milostí Boží od tebe požehnání obdržel. A posledně tebe o svatý Ivane dej mi tu milost, abych tebe nikdy z mysle nespustil, když již ústa k odpuštění duše se strojiti budou, tenkrát přijď mně k pomoci a odevzdej duši mou Otci nebeskému, kteráž od něho pochází, a tělo k radostnému zmrtvýchvstání a s tebou se někdy radovati v království nebeském na věky Amen.“ 
*Text pochází ze svázaného souboru podobných tiskovin, na jednom z nich je letopočet 1848. Podle kvality papíru a stylu písma by tento vevázaný text měl být v porovnání s ostatními mnohem starší. Tato modlitba sloužila svatojánským poutníkům při návštěvě Ivanovy svatyně k jejich rozjímání.